Děti jsou také lidské bytosti

Člověk obvykle až ve vyšším věku přichází na to, co je v životě podstatné, a co naopak ve vývoji lidské osobnosti překáží, anebo je dokonce scestné. Naše západní společnost vyniká mnoha technickými dovednostmi, ale ve srovnání s některými „primitivními“ národy je po morální (duchovní) stránce zaostalá. Je to markantní zejména ve vztahu lidských bytostí mezi sebou a k postoji vůči seniorům a dětem. Pochopitelně ne všichni se k nim chovají nedůstojně, ale obecně lze říci, že dospělí lidé vůbec nedokážou čerpat předností dětí a starých lidí.

Co mají senioři a malé děti společného

Připadá vám směšné srovnávat seniory a malé děti s lidmi produktivního věku? Vždyť přece starci už mají život za sebou a děti ještě nedokončily svůj vývojový cyklus? Tento postoj pouze vyjadřuje hlubokou deziluzi, která panuje v soudobé společnosti.
Právě senioři nám všem mohou posloužit svými zkušenostmi, které jsou mnohdy cennější, než peníze. Jen kdybychom jim více naslouchali. Naslouchat znamená porozumět, nikoliv slepě vnímat, co říkají. Odkládáme je kamsi do domovů s odbornou péčí a nemáme na ně čas, nebo náladu. To je však nesmírná chyba, kterou si uvědomujeme někdy až příliš pozdě.

A co batolata a naše nedorostlé ratolesti? Ty přece potřebují vzor a výchovný model od dospělých. To ano, ovšem všimněte si jednoho podstatného faktu: Ty malé lidské bytosti mají duši. Obvykle nezkaženou, upřímnou, se srdcem na dlani. Nechovají se jako my. Nekamuflují, nic nepředstírají, teprve postupem času přivykají modelu chování dospělců a jen zlomek z nich si i do dospělosti zachová své „dekórum“ a chová se přirozeně tak, jak by se lidská duše chovat měla.
Měli bychom k malým ratolestem přistupovat jako rovný s rovným a snažit se být jako ony . Být upřímnými bytostmi jak k druhým lidem, tak i sami k sobě. A jak se budeme chovat my k nim, tak budou v budoucnu přistupovat i oni k nám.